Síra se běžně vyskytuje ve všech živých organismech, rostlinách nebo také půdě. Existují také sirné lázně, kde se provádějí léčebné procedury, které pomáhají na pokožku a mají čistící účinek. Podporuje tvorbu kolagenu a elastinu a zabraňuje jejich ztrátám.  

Síra je žlutý kámen ve tvaru krystalu a bývá kromě sopek nacházena také v ropě, uhlí nebo železných rudách. Sirné prameny jsou Ostrožské Nové Vsi a obsahují další prvky, jako vápník, hořčík a sodík.

Chcete se dozvědět více o dalších zajímavostech, módě či špercích nebo drahých kamenech? Mrkněte na náš blog. Můžete si zde například přečíst o různých variantách vzácného opálu nebo o krásně fialovém ametystu.

The post Léčivé účinky síry first appeared on Večerník plus.

Dnes něco o mužích a jejich snech
Mokré sny alias ejakulace v spánku se nejčastěji spojuje s adolescentních věkem. Víte však o tom, že i dospělí muži mohou mít mokré sny? Proč a co signalizují? Přestože váš přítel je dospělý muž, může se občas probudit s vlhkou a lepkavou spodním prádlem či plachtou. Mokrý sen u muže znamená ejakulaci během spánku. Mokré sny fungují stejně, jako při bdělé ejakulaci při vyvrcholení. Ejakulát pochází ze varlat a prostaty. Proč se to však děje během spánku? Znamená to, že váš partner má erotické sny nebo je sexuálně neuspokojená?

Proč se stávají mokré sny?
Odborníci tvrdí, že mokré sny nejsou veřejností zcela pochopeny. Během spánku může dojít k zvýšenému průtoku krve do pohlavních orgánů. Jedna teorie říká, že během spánku REM se vyskytují erotické sny a ty způsobují ejakulaci. Avšak nejnovější poznatky říkají, že ejakulace v spánku nemusí souviset s erotickými představami a sny, ani s neuspokojená touhou. Obsah snů vyvolávajících ejakulace také nemusí nutně odrážet zážitky ze dne.

Přesto ne každý muž mívá mokré sny. Pouze dvě třetiny (66,3 procent) mužů ve studii uvedlo, že někdy měli mokrý sen.

Některé studie ukázaly, že s častějšími mokrými sny souvisí vyšší hladiny testosteronu. Zajímavé je, že na noční ejakulace není vždy nutná erekce.

Jak často se vyskytují mokré sny?
Frekvence mokrých snů se může lišit v závislosti na sexuální aktivity muže, jeho věku a hladin hormonů. Obecně platí, že tak, jako schopnost mužů udržet erekci v průběhu času klesá, i frekvence mokrých snů klesá s vyšším věkem. Je to způsobeno změnami hladin hormonů. Mokré sny jsou proto běžnější v období dospívání, kdy se dějí nejdůležitější hormonální změny v mužském těle a s věkem se snižují, protože hormony se stabilizují.

Na druhé straně to znamená, že pokud se v dospělosti muže najednou začne zvyšovat frekvence noční ejakulace, může to být odrazem hormonálních změn nebo potenciálně významné sexuální stimulace před spánkem. O mokrých snech existuje několik zajímavých studií. Jedna z roku 2020 ukazuje, že muži, kteří sledují televizi více než 3 hodiny denně, měli větší pravděpodobnost, že zažijí noční ejakulaci v spánku.

Mohou mít mokré sny i ženy?
Obvykle se o mokrých snech uvažuje jako o něčem specifickém pro muže. Avšak i ženy mohou v spánku zažít orgasmus. Mokré sny se vyskytují u žen, pravděpodobně ze stejného důvodu jako u mužů (erotické sny). Přiznává se k nim 41,8 procent žen.

Jsou mokré sny příznakem špatného zdraví nebo příliš silné sexuality?
Na mokrých snech není nic nezdravé ani patologické. Zda jejich muž má několikrát za noc, či párkrát za rok nebo vůbec, neexistuje žádný zdravotní přínos ani důvod k obavám. Zároveň to neznamená, že muž, který nemá mokré sny je zvláštní nebo sexuálně pasivní.

Dá se zabránit ejakulaci v spánku?
Pravděpodobnost mokrých snů sníží pravidelná sexuální aktivita, ale nelze jim definitivně zabránit. Protože se tyto události stávají v spánku, když nemáte kontrolu nad tělem, nevíte je ani ovlivnit. Ve vzácných případech, kdy je ejakulace v spánku problémem, možná na snížení frekvence použít léky (obvykle antidepresiva). Tyto léky také potlačují ejakulaci během bdělosti.

The post Víte, co signalizují mokré sny u muže? A jak funguje orgasmus ve spánku u žen? first appeared on Večerník plus.

Co je to ego a jste jeho otrokem?
Ego dokáže být náš pomocník ale také náš otrokář. Často ho necháme vládnout, nejsme s ním ve spojení jako partner, čehož příčinou jsou komplikované vztahy a nešťastný život. Je to i váš případ? Jste otrokem svého ega?

Ego popsal slavný psychoanalytik Sigmund Freud jako jeden ze tří základních konceptů naší psychiky. Ostatní dvě tvoří Id a Superego. Id jsou naše nekoordinované pudy těla, emocionální impulsy a touhy (agresivita, libido), a funguje na principu jejich okamžitého uspokojení.

Superego zase kritický hlas, připomínající nám co je morální, vyvíjející se prostřednictvím výchovy rodičů – neuposlechnutí příkazů nebo obrazu Jací bychom měli být je potrestáno pocity viny a nedostatečnosti. Ego stojí mezi nimi a snaží se o kompromis – aby byly naše touhy splněny v souvislosti s morálními hodnotami a sebeobrazom.

Za vším stojí ego – čím toxičtější dětství, tím větší obrana ega
Asi je jasné, že u mnoha lidí (vlastně u většiny) je dominantní Id, tedy splnění si toho, co chceme. Superego, na druhé straně, je morální hlas rodiče, který nám říká, jací máme být, abychom byli přijímání, milovaní a akceptování. Tyto dvě složky jsou obvykle jedna na úkor druhé; například potřebujeme projevit hněv, ale rodič náš projev potrestá.

Ego ve většina případů neví najít kompromis, a proto si vytváří tzv. obrany ega. Čím necitlivejší rodiče a výchova, tím jsou obrany silnější. Obrana Ega slouží k tomu, abychom se ochránili; nedovolíme pocitem, situacím ani lidem aby se dotkly těchto jizev.

Obrana zmírňuje Ego napětí, které bychom cítili, kebyze stojíme před realitou – a sice že nesplní ideál a očekávání. Superego by nás potrestalo pocitem viny, úzkosti a studu; aby se tak nestalo, nevědomě si vytvoříme obrany Ega. A to je přesně to, co nám komplikuje vztahy.

Obrany Ega nám komplikují vztahy
Autor a životní kouč Anthony Robbins napsal: „Jedna z největších výzev ve vztahu pochází z faktu, že většina lidí je ve vztahu za účelem něco získat; snaží se najít někoho, díky komu se budou cítit dobře. Ve skutečnosti ale trvanlivost vztahu zajistíte tím, že ho budete vnímat jako prostor pro dávání, ne přijímání a získávání. „

Naše zraněně Ego, respektive jeho obrana nám brání žít šťastný život a dosáhnout ve vztahu naplnění. Je opakem porozumění, empatie, laskavosti k sobě i partnerovi. Místo toho, abychom ve vztahu stavěli mosty, budujeme stěnu, kvůli které si partnera nevpustí do našeho nitra a světa – a častokrát tam nevpustí ani sebe.

Nechceme vědět a vidět naše bolesti a jizvy, nechceme je znovu prožívat, uvědomit si je a analyzovat, co nám způsobilo bolest. Proto se snažíme vyhnout čemukoliv, co nám tento fakt připomíná.

Jsme však díky tomu šťastní? Rozhodně ne, protože žijeme toxickým stylem, do kterého patří tyto znaky.

7 znaků, že vám vaše Ego ruinuje vztah a život
1) Máte potřebu kontrolovat, zvítězit, mít poslední slovo

Čím nejistější člověk, tím více potřebuje cítit kontrolu nad vlastním životem. Lidé, jejichž život řídí Ego, vidí svět černobíle – buď je něco skvělé, nebo otřesné, lidé jsou buď nadřazení nebo méněcenní, pouze jeden musí mít pravdu, druhý se mýlí. Neexistuje prostředek, neexistuje jiný pohled na situaci než jejich vlastní.

Aby nedali najevo pocit méněcennosti, který se u nich vybudoval v dětství, o to víc reagují nadřazeně, o to větší kontrolu nad partnerem musí mít, aby ve vztahu zaujaly to dominantní místo.

Tím pádem musí vždy zvítězit, nikdy neustupují, těžko dělají kompromisy a ve výměně názorů musí mít vždy poslední slovo. Pokud by tomu tak nebylo, ztratili by pocit, že mají vše ve svých rukou včetně jistoty, že jim nebude ublíženo a nikdo nebude mít nad nimi moc.

2) Vše je o vás, celý svět se točí kolem vás

Nejspolehlivější způsob, jak zjistit zda je vaše Ego řídící jednotka života, je přílišný egocentrismus. Vše se točí kolem vás, vše vztahuje na sebe. Jste centrem celého světa a lidí – a nejhorší je, že si to ani neuvědomujete. Myslíte si, že když přijdete na pláž a svléknete do plavek, všech budete zajímat, všichni budou mít oči pro vás a budou kritizovat vaši postavu.

Nechápete, že nejste středem vesmíru. Nemůžete si přiznat, že lidem na pláži je vysloveně jedno, jak vypadáte v plavkách. Pokud vám i věnují pohled, za pět sekund zapomenou, že vás vůbec viděli. Ano, tak maličké zrnko písku v tomto obrovském světě jste.

The post Týká se to většiny z nás: Tušíte, jak nám naše vlastní ego dokáže zničit vztahy i život jako takový? first appeared on Večerník plus.

7 důvodů, proč je právě HUMOR ve vztahu důležitý
Humor je ve vztahu mnohem důležitější, než bychom si mohli na první pohled myslet. Tušíte proč? Každým jedním ztroskotaným vztahem, a samozřejmě i s přibývajícími léty, jsme chytřejší a máme jasnější představu o tom, jaký by měl být náš partner.

Jakou známku důležitosti byste přiřadili humoru? Opravdu podle vás platí, že léčí a je jedním z nejdůležitějších atributů spokojenosti partnerů ve vztahu? Vědci to tvrdí již roky. Na humoru skutečně záleží!

Vždyť humor:

… je skvělým startérem pro lásku
Ne nadarmo se říká, že humor otevírá dveře milostným dobrodružstvím. Dokonce mnohem více, než atraktivní vzhled. Četné studie potvrdily, že ženy raději dají telefonní číslo muži, který je „odrovná“ svou pohotovostí a vtipnosti, než fešákovi bez charismatu.

Trefně zvolený komentář je totiž známkou inteligence, kreativity, společenského povědomí a přátelskosti – jednoduše charakteristik, které by na potenciálním partnerovi každá žena viděla ráda. Funguje to však pouze v případě přirozeného stylu humoru či originálního vtipu. Nic síle už dávno nenosí.

… stírá rozdíly mezi partnery
Slouží jako obrana proti stresu, zklamání či prvotním přešlapům ve vztahu. Stačí jeden dobrý vtip a společný smích, abyste oba cítili uvolněně a příjemnější. U nových párů humor pomáhá překonat každou nepříjemnost během náročné zkoušky vzájemného poznávání se.

Je podstatně snazší mluvit o vlastní nejistotě a intimních aspektech života lehkovážným a vtipným způsobem. Platí to io vytknout. Taková diplomatická, humorná cesta je zároveň zárukou, že partner nebude po případné výtce cítit ukřivděně.

… umožňuje snadnější zvládání konfliktů
Nic nesníží napětí efektivněji, jak dobře načasovaný vtip. Přestože se na partnera zlobíte, je přece těžké zachovat si kamennou tvář, pokud vám mykaná koutky úst. Po uvolnění dusné atmosféry a smíchu bývá zaraz jednodušší vyřešit vzniklou neshodu. Humor bezpochyby vytváří přívětivější prostředí, kde lze diskutovat o tom, co nedávný problém vyvolalo, hledat následné kompromisy a řešení.

… sbližuje vás
Ať to zní jakkoliv neuvěřitelně, společné žertování a smích jsou vědecky prokázaným projevem milostného propojení. Když se smějete, vzniká mezi vámi pozitivně pouto. Zároveň ním vytváříte speciální, vzájemně sdílený prostor bezpečí a hravosti.

… pomáhá překonat těžké časy
Je známo, že smích snižuje hladinu stresu, zlepšuje náladu a zvyšuje odolnost vůči negativním vlivům z okolí. Je proto skvělé mít po boku někoho, kdo vás vždy dokáže rozveselit.

Humor umí uvést věci na pravou míru, ale stejně vás navede na cestu lepšího zvládání obtíží. Po dlouhém dni v práci stačí pořádný smích s milovanou osobou, protože ten vás vnitřně uklidní a spolehlivě odvede mysl od věcí, které se vám dostaly pod kůži.

… dělá vztahy šťastnějšími
Jakékoliv vtipné momenty s přáteli či partnerem znásobují pocity štěstí a spokojenosti. Humor přináší požitek z různých sociálních interakcí. Cítíte se dobře, protože mluvíte úsměvný vtip, jiní jsou zase rádi, že ho slyšeli, všichni se smějete a užíváte si společně strávené chvíle. I to je důvod, proč si lidé obecně váží hravých a zábavných partnerů. Ba co víc, cíleně jejich vyhledávají.

… pomáhá párům zůstat spolu
Lidé, kteří se spolu smějí, zůstávají spolu. Podle výzkumů, manželské páry v drtivé většině uvádějí, že humor má pozitivní vliv na jejich manželství a nahradil hašteření. Humor je tak důležitým nástrojem na udržení pohody ve vztahu, a to především díky schopnosti řešit konflikty, poskytovat útěchu ve vypjatých momentech a vytvářet pocit blízkosti.

The post Být spolu navždy? 7 důvodů, proč je tato důležitá věc nejdůležitějším předpokladem šťastného vztahu first appeared on Večerník plus.

I dnes vám přinášíme erotickou povídku …

Ještě nejsem zcela probuzená, ale dlaní vklouznu na jeho stranu postele. Nahmatám horkou ruku a jemně se jí dotknu. Přivřít oči a ještě se oddávám sladkým vzpomínkám. Stále ho miluji, stále nám je krásné, ale na první chvíli, kdy se nám setkali dlaně, si vždy ráda vzpomínám.

Když Jurajovi vklouznu pod peřinu a on ještě spí, je to přesně jako tehdy. Když se nám nesmělo setkali dlaně poprvé. Ještě to nebyl dotek, nepreplietli se nám prsty, pouze jsme se náhodně dotkli, když mi podával pero v práci a najednou jsme se nepustili.

Dívali jsme si dlouho do očí a mně začalo srdce tlouct jako o závod. Prudce jsem dýchala. Bylo to poprvé, co se setkala naše pokožka na pokožce. Ačkoli to byly jen dlaně. Setkali se nám pohledy a já měla na chvíli pocit, jako by se nám milovali duše.

Pustili jsme se něžně, s úsměvem na rtech, který jsme si navzájem darovali.

„Bylo to krásné,“ zašeptal a já jsem cítila, jak mi stoupá červeň do očí. Magnetické jiskření, které se mezi námi stupňovalo ze dne na den v práci se projevilo. Oba jsme věděli, že se to stane, otázkou bylo, kdy. To bylo přesně deset let před tím, než jsem mu dnes ráno vklouzla do dlaně. Měli jsme výročí našeho prvního dotyku, který nastartoval naši cestu společného chození a později života.

„Dobré ránko,“ řekla jsem, když se probíral. Dala jsem mu jemnou pusu na ucho a nepřestala ho držet. Obrátil se ke mně a něžně mě objal. „Už je to deset let,“ řekl a já byla šťastná, že ani tento rok nezapomněl.

Prsty v našich dlaních se propletly a drželi jsme se opět, no něco pevněji. Přitlačil se ke mně a přes noční košili jsem cítila jeho horkost. Bylo nádherné se dotýkat bez omezení. Moje bradavky pod košilí ihned zareagovali na příjemný tlak mužné hrudi.

Rty se nám spojili, ruce se pustili jen proto, abychom se dokonale objali. Splynuly jsme těsně k sobě, stali jsme se jakoby jedním tělem a přitom nás stále dělila tkanina. Milovali se nám duše. Opět jednou. Ta něha, jemnost, kterou jsem mu dávala, se ke mně vracela jako jeho vroucí láska. Nalezli jsme se a naše jazyky se neuměli sami sebe nasytit ani po tolika letech.

Zašel mi rukou pod noční košili a ukazováčkem mi prošel po mušličce. Bylo to příjemné. Jemně ji otevřel a prošel ke klitorisu. Přesně věděl, co mám ráda, co mi dodá do lící ruměnec a dokonale mě roztaje.

Stáhl mi košili, já mu pomohla ven z kalhot a sevřela v dlani jeho penis. Sklonila jsem se k němu a Juraj už jen vzdychal blahem, když moje rty cítil na žaludu.

Nádherné spojení. Nic jsme neřešili, na nic se neptali, najednou jsme byli spolu, tak krásně a spontánně. Jako dva milující lidé dokáží být spolu. Stáhl si vrchní díl pyžama a oba jsme se nazí k sobě tulily. Chytil mě za zadek, obrátil na čtyři, políbil mi pokožku zadečku a jemně mi po něm jazykem procházel. Hladil mi prsa a tulil se ke mně.

Jeho penis se chvěl touhou a já byla už dokonale vlhká. Pouze jsem ho nasměrovala do sebe a nechala slastně vniknout.

Vždy tak dokonale, jako poprvé. Když to bylo objevování, nové spojení, ze kterého se nám zrychlil dech. Rada jsem ho cítila v sobě zas a znova. Lehla jsem si na záda, roztáhla nohy a ovinula ho stehny. Nechala jsem ho, aby se ke mně dostával co nejtěsněji. Milovala jsem ten pocit, když se nám o sebe třely bradavky, když jsme si šeptali do úst něžné slova. Vždy jsem si tehdy připadala jako poprvé zamilovaná. Tak, jak se nám setkali poprvé dlaně a mně tehdy došlo, s kým se držím za ruku.

Myslela jsem na jeho výraz v očích, který se roky nezměnil. Stále se na mě díval rozšířenými panenkami a s touhou, která se nedala oklamat. Když byl na mně a ve mně, byl upřímný. Milovala mě tak moc, jako já jeho. Od první chvíle, jak jsem se do něj zamilovala, když jsem ho viděla poprvé v práci.

Pevně ​​mě sevřel za ramena, polaskal mi blond vlasy. Ovoňaj jejich vůni a hluboko do mě vnikal. Naše těla se milovali a duše se sjednotily.

Blížily jsme se k vyvrcholení. Jak již stovky, tisíce ráz před tím a vždy to bylo tak krásné, že jsme toužili zas a znova po opakování.

Juraj se se mnou miloval s takovou vášní, že to nikdy nebyl stereotyp. Zakousla jsem se mu jemně do krku, prošla mu po něm jazykem, sevřela mu zadek v dlaních, jako byl ve mně a nechala naplno ejakulovat. Ty chvilky, kdy prožíval své vyvrcholení mě přiváděly k těm nejkrásnějším orgasmem v životě. A zažívala jsem je jen s ním.

Protože od prvního spojení s Jurajem jsem věděla, že je něco jinak. Že je něco mnohem silnější, než jsem poznala před tím. Že pravá láska je tou nejdůležitější ingrediencí milování. Že se nám nejen setkali dlaně, ale i srdce a proto jsem dnes pod ním tak krásně vyvrcholila. Jak s nikým jiným.

The post Nejdůležitější ingredience dokonalého milování first appeared on Večerník plus.

Co je to emocionální závislost?
Jako hrnek čaje. Čaj-sebejistota z hrníčku vytéká přes dírku, o níž nevíte …

Co je to emocionální závislost? Každý vztah vykazuje jistou úroveň emocionální závislosti – partnera milujete a v období nejistoty, stresu, problémů, těžkých životních situací či životních výzev potřebujete jeho podporu, potřebujete empatii, komfort, potřebujete od něj poslechnout své obavy a strach, uznat pocity.

Partner vám takto naplňuje jisté emocionální potřeby. Jde o zdravý vztah, zdravé emocionální napojení, ze kterého benefitů jako vy, tak váš partner. Pokud se však na partnera spoléháte v absolutně všem a vyžadujete, aby naplňoval všechny emocionální potřeby, jde již o emocionální závislost.

Znáte ten rozdíl? Emoční závislost rozhodně není láska
Být závislý na partnerovi je nebezpečné – má to obrovský vliv nejen na váš milostný, intimní život, ale na celkovou vaši psychickou pohodu, fyzické a emocionální zdraví.

Být závislý totiž znamená, že požadujete, aby vám někdo jiný zaplňoval trhliny, prázdnotu, propast, která je ve vašem nitru vytvořena z celkem jiných příčin a zaplnit ji je jen a jen vaše úkol. Pojďme se na prvky této závislosti podívat zblízka:

Mám tendenci být závislá osoba? 10 znaků, že ano:

1. Idealizovaný pohled na partnera nebo vztah
   Pokud jste závislá osoba, váš pohled na partnera nebo vztah bude idealizovaný, to znamená – nevidíte v něm osobnost se svými silnými a slabými stránkami, ale boha, bez kterého váš život nemá smysl ani cíl, význam. Bez něj nevidíte své štěstí, bez něj se necítíte bezpečně a jistě. Zlehčuje partnerovy slabé stránky, zavíráte oči nad problémy, jaké vztah má, tedy jejich odmítáte řešit.
2. Pocity žárlivosti nebo vlastnění
   Jelikož na partnerovi závisí vaše štěstí a nejste schopná se cítit spokojeně bez něj, znamená to, že jste si nejistá jeho pocity, myšlenkami a postoji vůči sobě. Máte problém věřit v jeho pocity a city, proto vždy, pokud vyjádří vůli něco dělat bez vás, nebo se věnuje svým koníčkům, ve kterých nejste zahrnuta, věnuje se jiným lidem jako například přátelům či rodině, žárlíte. Cítíte se odstrčená, nemilovaná, bez hodnoty. Chcete ho mít jen sami pro sebe, vždyť na něm závisí váš život.
3. Neschopnost každodenních rozhodnutí
   Závislost znamená také neschopnost dělat každodenní rozhodnutí. Jelikož se cítíte nejistě, chybí vám zdravá dávka sebejistoty, sebúcty a sebelásky, nevěříte ve vlastní schopnosti, silné stránky a nerespektujete ty slabé. Myslíte si, že nejste schopna dělat malé rozhodnutí, ale spoléháte, že jejich udělá někdo jiný za vás – váš partner.

Nebo vám kvituje ty, které byste udělat chtěli, potřebujete neustále jeho ujišťování nebo rady. Cítíte strach, nejistotu, že byste se mohli rozhodnout nesprávně, hodně váháte. Souvisí to s převzetím odpovědnosti za výsledky a důsledky rozhodnutí. Mnohdy proto akceptujete raději partnerovy ideje a nápady, děláte to, co jen on chce – abyste náhodou nezranili jeho city. V tomto případě se vzdáváte i vlastních potřeb, jen ať jsou naplněné ty partnerovy.

4. Pokřivené vnímání odpovědnosti-cizí, moje?
   Vnímání odpovědnosti u závislých osob je trochu širší problém. Pokud jste emocionální závislá na partnerovi, chcete, aby on přebral zodpovědnost za vaše rozhodnutí. Proto si ptáte dovolení, ujištění, rady.

Naopak někteří závislí cítí až přehnanou odpovědnost za věci, za které zodpovědní nejsou – zejména pokud se stane něco špatného – důvěřují si tak málo, že si myslí, že všechno špatné se děje jen kvůli nim, je to jejich vina. Nebo naopak – jsou tak závislí na očekáváních a uznání druhých, že pokud jejich nejsou schopni naplňovat, cítí se ještě horší a závislejší, vždyť jde o důkaz jejich „malosti“, méněcennosti. Sebevědomí se opět snižuje.

5. partnerovu ujišťování vaší hodnoty
   Pro toto nízké sebevědomí cítíte jako závislá osoba potřebu, aby vás partner neustále ujišťoval o své lásce a vaší hodnotě. Potřebujete jeho uznání – neustále, každý jeden den jako alkoholik či gambler svou dávku. Když ho dostanete, na chvíli se celá rozzáříte, cítíte, že konečně žijete, že jste tím, kým jste, vybrali jste si správnou cestu, jste skvělá osoba.

Po chvíli radost opadne. Nemáte motivaci začínat s jakoukoliv aktivitou, pokud vás partner nepřesvědčí, že jste jí schopná. Když cítíte stres, nepohodu, strach, úzkost, potřebujete podporu, přestože byste to mohli zvládnout i sama. „Miluješ mě? Obtěžuji tě? Vypadám dobře? Nechceš se se mnou rozejít? Opravdu chceš být se mnou? „Pochybnosti požírají váš život, partnera i vztah.

The post Je vaše vlastní štěstí závislé na vašem partnerovi? 10 znaků, že je tomu tak a máte problém first appeared on Večerník plus.

A teď všichni spolu: Ahoj, Joe!

Co jste si mysleli, že o sobě řeknu?

Vedle psaní blogu o módě jsem většinu let 2016, 2017 a 2018 strávil v neustálém kolotoči slibů o tom, že přestanu pít. Nejprve jsem si slíbil přestat, pak jsem to porušil a tak to šlo dokola. Věděl jsem, že piju příliš. Ještě jsem byl zdravý po fyzické stránce, měl jsem super manželství, práci. No všechno to pivo, víno a whisky si začínali vybírat svou daň. Věci vůbec nešly správným směrem. Stále více jsem se zaguľatieval a pro neutuchající opici jsem si ani nepamatoval, kdy mi naposledy bylo dobře. Většinu času jsem buď pil, nebo se snažil nepít. Zoufale jsem však toužil přestat s tím a odsunout alkohol do zapomnění.

Hodně jsem o tom četl. Zkusil jsem terapii třech různých terapeutů. Vyzkoušel jsem různé metody, programy, dokonce léky. Všechno se mi zdálo náročné a komplikované. Nakonec na mě zabrala výzva od autorů alkoholové experimentu (The Alcohol Experiment). Je to bezplatná, jednoduchá výzva postoje mysli a obsahuje vědou podložené řešení „suchého ledna“ bez alkoholu. Tento trend zkoušejí mnozí po tradičně alkoholické sezóně konce roku (musím prohlásit, že nemám žádný obchodní vztah s programem nebo jeho zakladateli, pouze pokud to, že jsem šťastný zákazník, který neplatí. Zdůrazňuji, že je bezplatný).

Co tedy znamená, že to na mě „zabralo“? Abstinovat od konce roku 2018. Od té doby je to více než rok (ne že by jsem si to počítal, nevěřím, že to nějak pomáhá. Příliš mnoho moci bych dal věci, která má v mém životě hrát pouze zanedbatelnou roli). Kdysi jsem patřil k lidem, co na Čapáky, dobré tvrdé nebo vínko nedají dopustit. Týdně jsem do sebe kopl tak pětadvacet až pětačtyřicet panáky. James Bond, Don Draper, a já. Tolik jsem pil. A dnes? „Nezájem“ je asi nejlepší slovo, které vystihuje můj vztah (respektive jeho nepřítomnost) k alkoholickým nápojům. A jsem velmi vděčný, že se mi něco takového stalo, protože ten proces mě mnohému naučil.

Ne, že bych vám teď chtěl doporučit, abyste podlehli alkoholu jako pokusu o nějaký zvrácený způsob vyšší formy sebepoznávání. Mnoho problémů mě obešlo, s respektem uznávám a se vší úctou sympatizuji s těmi, na jejichž důsledky otravy alkoholem dopadly v plné síle a způsobily jim reálné potíže. Přesto si však nemyslím, že přeháním, když řeknu, že díky boji se závislostí na alkoholu jsem (alespoň já) objevil vyšší úrovně svého vědomí. Myslím to vážně. Jakože, stále jsem ještě magor, ale už ne takový, jako kdysi.

Na všechny znalosti, které jsem získal z biologie, sociologie a psychologie a využil při boji s takovým ohromně sebedestruktivním problémům, jako je alkoholismus, tak brzy nezapomenu. Zkušenosti, co jsem získal, jsem uplatnil na nespočet jiných oblastí mého života. Možná se vám poštěstí udělat podobně, ať už s pitím máte problém a trápí vás to, nebo ani nepijete. Řeknu vám cosi z toho, co jsem se naučil.

Chtít a mít rád neznamená vždy totéž

Toto mě dorazilo, protože když jsem uchopil koncept, najednou dával úplný smysl. Přirozeně, můžeme toužit po věcech, které chceme. Často je to tak. No může se nám stát i to, že toužíme po věcech, které nemáme rádi. Opravdu. Vysvětlím, co tím myslím, dávejte pozor.

Někteří touží po alkoholu, ačkoli nesnášejí pocit opilosti a její následky. Někteří touží být obětí, i když nesnášejí, když znějí jako placky (to platí i pro mě). Někteří touží po společnosti člověka, který je pro jejich mentální a fyzické zdraví zcela nevhodný a způsobuje jim utrpení. Rozdíl, chlapi, dělají chemikálie v mozku. Může za to dopamin. Ten se někdy nesprávně nazývá „hormonem štěstí“. Není to tak docela pravda. Dopamin může ke štěstí dopomáhat, ale ve skutečnosti je to hormon touhy. Hormon chtění a je neuvěřitelně mocný. Dost na to, aby si nás ostatní lidé nebo naše podvědomí vycvičili do takové míry, až budeme chtít věci, které nemáme rádi. Jedení kila bonbónů. Gambling. Neustále kontrolování sociálních sítí. Nakupování. Všechno jsou to věci, co si vědomě možná ani velmi neužíváme, a co je ještě horší, dlouho po nich se cítíme jako trosky. Jsou to čisté ztráty a my to víme. Neposkytují nám už žádné uspokojení z krátkodobého hlediska, natož z dlouhodobého. Chuť na ně však zůstává.

Za vše je tedy odpovědný dopamin. Mrzuté je, že dopamin vůbec nerozlišuje, ba přímo se ani nestará o to, zda máme věc, po které toužíme, nějak obzvlášť rádi. Přitom bychom se měli soustředit na oxytocin a serotonin, neboť právě tyto dvě látky vytvářejí pravou radost. A co s dopaminem? Dopamin je mocný. To může být i dobré, i špatné.

Vaši mysl lze snadno ovlivnit – ať už zvenčí, nebo zevnitř

Člověk má v hlavě dvě vědomí. Budeme je volat „přední mozek“ a „zadní mozek“. Zadní mozek je skvělý autopilot. Zabývá se tím, „jak dělat věci“.

The post Proč jsem vděčný, že jsem měl problém s pitím first appeared on Večerník plus.

Před týdnem jsme s manželkou dívali jeden z jejích nejoblíbenějších filmů: Když muž miluje ženu. Film má více než 20 let, vím to určitě, protože tento film jsem jí daroval na dvd na Vánoce velmi dávno, myslím, že ještě jsme ani nebyli manželé. Myšlenka filmu je nadčasová. Rozdíl je v tom, že před dvaceti lety se mi líbil název filmu a ostatnímu jsem velmi nerozuměl. Vlastně na svůj věk a emoční „nevyspělost“ rozuměl a bral ho jako pěkný romantický příběh s happyendem, při kterém každý pár s balíkem popcornu stráví hezký večer.

Dnes po více než 20-ti letech se dívám na to úplně jinak. My, muži, se v dnešní době strašně snadno vzdáváme. Nával emocí svých žen těžce zvládáme a raději utéci. Michael (Andy García roli zahrál bravurně) je muž, který ukázal, že je mimořádně důležité uvědomit si, že když vztah jde dolů vodou, třeba začít od sebe, pátrat po svém podílu chyby a ne hledat rovnou problém v partnerce. Vztah tvoří dva, a tak jak společně tvoří to krásné, spolu kreuje i problémy. Když vznikne problém, je třeba ho řešit společně a nevzdat to, pokud se problémy nevyřeší. I když řešení mohou být někdy složité. Film popisuje krásné a stále vášnivé manželství, pěknou rodinu až do momentu, kdy naplno propuknou alkoholické problémy manželky Alice (Meg Ryan). V začátcích svou závislost skrývá, ale jak to při závislostech prostě bývá, jednou to vyjde na povrch. Ona, tedy vlastně oni, se rozhodnou zabojovat s problémem a Alice odchází na protialkoholní léčení.

Z pohledu muže to vypadalo tak, že vše bylo ideálne- láska, sex, krásné děti, krásná a skvělá manželka a přece tu něco nebylo v pořádku. Přehnaná péče a láska muže, která doslova „udusí“ celý vztah. Je úžasné vidět, že i když je Michael přesvědčen, že jí dává největší lásku, jaké je schopen a vznikne problém, tak dokáže přijmout realitu a podívat se na to ze strany partnerky. Přineslo to uvědomění si, že problémem je vlastně on. Obrovská sebereflexe, jakou asi ani neznám u žádného muže a to včetně sebe.

Film je poučný i v tom, že ukazuje, jaké je těžké věci přijmout, jaké jsou a odstoupit od nich, aby je bylo vidět v celém obraze. Jak je chtít mít sílu změnit to a hlavně změnit sebe a svůj přístup. Pro mě je to jeden z hrdinů. Sám vím, kolik neshod u nás doma vzniká kvůli mně a mému vidění světa a našeho vztahu a mnohdy se mi stane, že sebereflexi potlačí moje ego. Já vnímám muže v pozici hlavy rodiny jako součást dvojice, ne jako někoho nad ženou. Doba je jiná a mám pocit, že mnoho žen ani nedostane prostor na to, aby byly samy sebou. Založení rodiny, mateřská jedna, druhá, možná třetí a pak to už nabere monotónní směr. Muž se stará o zajištění rodiny, ale zároveň kontinuálně chodí do práce, má své koníčky, přátele a žena kvůli dětem zůstane stát. Ne proto, že by chtěla, ale mnoho věcí její přischne automaticky, protože se to nějak bere, že úloha ženy je být matka. Chvíli to vydrží a jak děti rostou, už ani možná nemá odvahu vrátit se zpět do světa. Možná ze strachu z narušení mateřské role, kterou splňovala dobře a vlastně ani nemá sílu věci měnit, protože nemá tu podporu, jakou potřebuje. Nemluvím o ženách, které již jinou roli mít nechtějí, protože jim to tak vyhovuje. Ale to je také k zamyšlení, jestli je to opravdu tak.

Podle mě není nic krásnějšího, než když se každý z partnerů může realizovat v tom, co ho naplňuje, že může mít svůj čas a úkoly v rodině se jednoduše střídají a spoluvytvářejí přeje prostředí. Já, například, když je třeba, operoval či uspím děti, rád vařím a vím být s dětmi týden sám, dokud je manželka na služební cestě. Manželka je také zcela samostatná, když jsem pryč já. Podstatné je, aby každý z partnerů měl prostor růst, žít a budovat svůj vlastní potenciál tolik, kolik potřebuje, ale zároveň i rovnováhu tak, aby to vyhovovalo oběma.

Ve filmu byl Michael ideálním otcem, který měl skvělou práci a doma byl dokonalým a přehnaně pečlivým manželem. Až to přišlo do momentu, že dokonalost partnera a hlavy rodiny je iritující a nedává prostor tomu druhému. Ze samé velké lásky Alice vlastně nedovolil dýchat, být sebou a dělat chyby. Přebíral za ni i takové triviální věci, jako je vyřešení dětské hádky. Tato věta od Alice mluví za vše: „Alespoň jednou řekni, že něco nevíš …“. Někteří muži se staví do role, že vždy všechno vědí a na všechno mají odpověď. A jaksi neberou, že nemusí být správná a vůbec, ale vůbec to nemusí být tak, jak to vidí oni. Já sám se stále učím, že moje pravda není pravda, ale jen můj názor a pravda je vždy někde uprostřed.

The post WHEN A MAN LOVES A WOMAN first appeared on Večerník plus.

Naštěstí znám i takových, sice již méně, u kterých se „chtěl bych“ změnilo na „udělal jsem, jestli dokázal jsem“. V čem jsou tito lidé jiní? Možná někteří zkrátka nemají dostatečně silné přání, jiní možná nejsou ochotni proto něco udělat, vynaložit extra úsilí. Případně investovat do sebe. Není problém chtít. Problém je, když jen málo „chtěl bych“ proměním na „mám, dělám, žiji to“. Ano, chápu, že jsou i věci, které potřebují svůj čas. Ale kolik z tohoto je lenost nebo prokrastinace? A co sebereflexe, zamyšlení jestli na to vůbec mám?

Nedávno jsem četl výrok Josefa Formánek, který řekl: „Buď jste rybář nebo se o to jen snažíte“. Zde ještě vzpomenu slova, která moje Anita nemá ráda, a to „snažit se“. Ona říká: „Buď to udělej nebo to nedělej vůbec“. Snažit se o něco je podle ní ve většině případů pouze alibismus. Představte si toto: prodavač v obchodě má prodávat, ví, co má dělat a také velmi chce. Jenže celý den ho zaměstnávají myšlenky a starosti doma. Odvede nekompletní práci a jeho reakce na kritiku nadřízeného je: „Ale já jsem se snažil“. Ano, může být, že měl špatný den, každý ho někdy máme, ale když je dlouhodobě člověk myšlenkami mimo své práce a stejně jeho emoční nastavení, tak výkon v práci jde dolů. Máte x chtěl bych a měl bych. Proto, když se snažíte a nejde to, třeba hledat příčiny, proč to nejde. Možná výsledkem může být, že tu práci ani nechcete dělat. Nebo, že prostě na to nemáte. Sám se mnohdy setkávám na pohovorech s mladými lidmi bez zkušeností, ale požadavky na plat a jejich sebevědomí mě velmi překvapí.

Jaksi mi začíná chybět to, že když něco chci dosáhnout, tak si musím tu cestu vyšlapat krok po kroku. Já jsem takto kráčel mnoho let a budu dál, protože ještě nejsem v cíli, ale nezůstanu jen u „chtěl bych“, tak proto na sobě pracuji. Zní to možná přísné, ale je velmi důležité znát sám sebe a vědět odhadnout, jestli na to mám nebo nemám. Pokud na to nemám, snaha nevede nikam, je to jen ztráta času. Stejně jako touha po dokonalosti. Jsou lidé, i páry, kteří se stále „hrají“ na dokonalost a realita je spíše hodně „chtěli bychom“ a nepočúvanie svých pocitů. Na co je to dobré? No na nic … Časem jejich to doběhne, zjistí, že nežijí sami sebe, to, na co mají, to, v čem jsou dobří takoví, jací jsou a i s chybami. Že to všechno „chtěli bychom“ a snažení se o něco vytváří jakýsi umělý model dokonalosti navenek. Uvnitř jejich to žere, a pokud i teď zním velmi sebejistě, jsem si tím jistý.

Sám jsem to kdysi dělal. Když jsem padl, přiznal si, jak se věci mají a šel s pravdou ven, tak se mi ulevilo. Myslel jsem, že to bude bolet, ne mě, ale mých blízkých. A paradoxně jen se všem ulevilo, protože když vás má někdo rád, tak vás bere takového, jaký jste. A pokud ne, tak alespoň zjistíte pravdu z druhé strany. A pravda je osvobozující. Musíte však na změně pracovat a ne jen snažit se a teoretizovat. Změnit se je jedna z nejtěžších věcí a nikdy to nedělejte sami, ale komunikujte s partnerem. A když toužíte, potřebujete, chcete se změnit, tak důležitá je ta míra a intenzita. Pomalu, krok za krokem. Třeba se ohlížet kolem sebe a nedělat žádné prudké extrémy, ale opět kráčet zlatou střední cestou. Někteří si řeknou, že něco není správné, a tak to stopy a budou se omezovat celý život, i když jde o věci, které umíme mít pod kontrolou.

Například alkohol. U mě je to tak, že si vím říci ne, ale vím si říct i ano, když je na to příjemná příležitost. Nechci propagovat alkohol v žádném případě, jen uvádím příklad. Je důležité pěstovat pevnou vůli, ale myslím, že i ji třeba používat selektivně. Je třeba se zamyslet, že co ztrácíme tím, že něco měníme. Vícekrát jsem mluvil s kámošema, že když úplně přestali pít alkohol, byly mnohem méně spontánní. No a já osobně miluji spontánnost a to prosím si nemyslíte, že bez alkoholu nejsem spontánní. Mluvím o situacích, kdy je to prostě součástí atmosféry. Nemusí to být pravidlo, ale i já sám jsem to zpozoroval u některých lidí. Proto jsem názoru, že obmedzujme špatné věci, návyky, ale mějme schopnost rozpoznat kdy se můžeme uvolnit. Prostě vše s mírou.

Snaha o dokonalý stav je náročná. Je to stav, kdy člověk nemá žádné chyby. Existuje to podle vás? Dělat chyby je lidská přirozenost. Každý je činí a když se neustále snažíš nedělat jejich, mrháš tím nejcennějším, co máš a to je tvůj čas. Proto je dobré poznat nebo se dotknout extrémů, ale rozhodnout se žít střední cestu a tam mít sebe pod kontrolou. To je podle mě pro naši psychiku zdravější a přirozenější i když náročnější cesta. Tedy alespoň pro mě, ale mně to stojí za to.

The post CHTĚL BYCH … first appeared on Večerník plus.

Tak, ale pojďme k lovcům. Včera jsme absolvovali s dětmi plavbu v Zálivu na jedinou farmu, prý jedinou a poslední v tomto regionu, která se ještě věnuje lovu, ať už dříve pěstování perel. Nejstarší perla na kontinentu byla nalezena před více než cca 5000 lety a dá se vidět v muzeu Louvre v Abu Dhabi. Předtím, než tyto země žili z ropy, se lidé živili lovením perel a byl to jeden z nosných příjmů země. Perly měly vysokou cenu a nevěděli jejich ještě pěstovat na farmách. Lovili jejich muži ve věku od 15 do 35 let a byly vzácné jako zlato.

Ale řeknu vám, to byly tedy chlapi!

Když debatujeme o tom, jak hledat diskomfort, který nás posílí, nakonec stejně skončíme jen v „jakémsi“ méně pohodlném komfortu. To, co dávali tito muži před 100 lety, je pro snímání klobouků. Já bych to asi nedokázal, ale vím, že jsou ode mě houževnatější muži a někteří by to možná dali iv dnešní době. A od těch se rád učím. Na lodi o rozměrech asi 4 × 15 metrů, něco na styl rovné desky, se plavíte 4 měsíce nepřetržitě v teplotách nad 40’C bez střechy. Je až fascinující, jak byly rozděleny úkoly na lodi a každému byla jasná ta jeho hierarchie a pravidla. Na lodi nebyl prostor na neshody, na vykrúcačky, na manipulaci. Kapitán, capo di tutti capi, řídil procesy i morálku. Všichni vykonávali to, co jim bylo přiděleno a to, na co byli trénováni. Lovci perel byli ti nejchudší a nejmenší. Museli se dostat do hloubky 15-20 metrů co nejrychleji, takže váha hrála klíčovou roli. Výstroj byla jednoduchá, sestávala z lana zatíženého kamenem (10% váhy lovce), skřipce na nos, kožených rukavic, aby se nepořezali o „nabroušené“ mušle a sběrného koše zavěšeného kolem krku. Za den absolvovali téměř 50 ponorů na jeden nádech, přičemž každý ponor trval okolo 3 minut. Lovci neměli potápěčské masky a pod vodou oči zavíraly na střídačku, jednou pravé, jednou levé oko. Sůl totiž dráždí oči a mnozí ve vyšším věku v důsledku extrémního vystavování se mořské vodě oslepli. Ti, co je vytahovali, zase musely být nejsilnější, aby vládali vytahovat co nejrychleji a zároveň museli každý den veslovat.

Jídlo měli pouze jednou denně a když se večer najedli, tak si jen lehli všichni vedle sebe jako „herinky“ a spali jen tak na dřevěné palubě pod širým nebem. Takto 120 dní každé léto. Léto, protože dny byly delší, nejlepší viditelnost a teplé moře. Ten, co ulovil nejvíce, nedostal jen 3 sklenice vody za den, ale až 5 sklenic. Na malé lodi, v horkém počasí, bez jakékoliv intimity, každý den stejný … odvést 100% výkon 120 dní v kuse …

Já Ti nevím, Karle. Víte, od jakého věku se chlapci priúčali tomuto řemeslu? Od 7 let už byli na lodi a od 14-ti již dělali práci naplno. Svět se mění, vše se modernizuje, ale já jsem přesvědčen, že řemeslo má zlaté dno a každý muž by měl alespoň z části ovládat nějaké řemeslo. Dolaďujeme právě naši první Odysseu pro mužom.sk, a tak se zamýšlím, zda jsme nenastavili hranici dost nízko. Máme čas upravit program … že bychom během těch 5 dní zařadili i nějaký ten lov perel? Ještěže nepatřím k těm nejchudší ani k těm nejsilnějším, lovec ani vytahovač těžko budu! Vidím to na kuchaře a rád připravím pořádnou gurmánskou odměnu pro ty našich lovců (zážitků), to je totiž moje řemeslo.

The post LOVCI … first appeared on Večerník plus.