Záměrně jsem dal název lovci, neboť kdybych dal lovci perel, tak by to asi mnozí muži vzdali hned při názvu. Jinak, o tom je podle mě tak trochu i dnešní doba. Pokud není název dobrý, tak asi ani článek ne a naopak, čím lepší a dramatičtější název, tak je nakonec článek o ničem. Nechci generalizovat, ale myslím, že všichni víte, na co myslím v dnešním světě hoaxů a levného bulváru, který zde naštěstí na Mužom.sk nenajdete.
Tak, ale pojďme k lovcům. Včera jsme absolvovali s dětmi plavbu v Zálivu na jedinou farmu, prý jedinou a poslední v tomto regionu, která se ještě věnuje lovu, ať už dříve pěstování perel. Nejstarší perla na kontinentu byla nalezena před více než cca 5000 lety a dá se vidět v muzeu Louvre v Abu Dhabi. Předtím, než tyto země žili z ropy, se lidé živili lovením perel a byl to jeden z nosných příjmů země. Perly měly vysokou cenu a nevěděli jejich ještě pěstovat na farmách. Lovili jejich muži ve věku od 15 do 35 let a byly vzácné jako zlato.
Ale řeknu vám, to byly tedy chlapi!
Když debatujeme o tom, jak hledat diskomfort, který nás posílí, nakonec stejně skončíme jen v „jakémsi“ méně pohodlném komfortu. To, co dávali tito muži před 100 lety, je pro snímání klobouků. Já bych to asi nedokázal, ale vím, že jsou ode mě houževnatější muži a někteří by to možná dali iv dnešní době. A od těch se rád učím. Na lodi o rozměrech asi 4 × 15 metrů, něco na styl rovné desky, se plavíte 4 měsíce nepřetržitě v teplotách nad 40’C bez střechy. Je až fascinující, jak byly rozděleny úkoly na lodi a každému byla jasná ta jeho hierarchie a pravidla. Na lodi nebyl prostor na neshody, na vykrúcačky, na manipulaci. Kapitán, capo di tutti capi, řídil procesy i morálku. Všichni vykonávali to, co jim bylo přiděleno a to, na co byli trénováni. Lovci perel byli ti nejchudší a nejmenší. Museli se dostat do hloubky 15-20 metrů co nejrychleji, takže váha hrála klíčovou roli. Výstroj byla jednoduchá, sestávala z lana zatíženého kamenem (10% váhy lovce), skřipce na nos, kožených rukavic, aby se nepořezali o „nabroušené“ mušle a sběrného koše zavěšeného kolem krku. Za den absolvovali téměř 50 ponorů na jeden nádech, přičemž každý ponor trval okolo 3 minut. Lovci neměli potápěčské masky a pod vodou oči zavíraly na střídačku, jednou pravé, jednou levé oko. Sůl totiž dráždí oči a mnozí ve vyšším věku v důsledku extrémního vystavování se mořské vodě oslepli. Ti, co je vytahovali, zase musely být nejsilnější, aby vládali vytahovat co nejrychleji a zároveň museli každý den veslovat.
Jídlo měli pouze jednou denně a když se večer najedli, tak si jen lehli všichni vedle sebe jako „herinky“ a spali jen tak na dřevěné palubě pod širým nebem. Takto 120 dní každé léto. Léto, protože dny byly delší, nejlepší viditelnost a teplé moře. Ten, co ulovil nejvíce, nedostal jen 3 sklenice vody za den, ale až 5 sklenic. Na malé lodi, v horkém počasí, bez jakékoliv intimity, každý den stejný … odvést 100% výkon 120 dní v kuse …
Já Ti nevím, Karle. Víte, od jakého věku se chlapci priúčali tomuto řemeslu? Od 7 let už byli na lodi a od 14-ti již dělali práci naplno. Svět se mění, vše se modernizuje, ale já jsem přesvědčen, že řemeslo má zlaté dno a každý muž by měl alespoň z části ovládat nějaké řemeslo. Dolaďujeme právě naši první Odysseu pro mužom.sk, a tak se zamýšlím, zda jsme nenastavili hranici dost nízko. Máme čas upravit program … že bychom během těch 5 dní zařadili i nějaký ten lov perel? Ještěže nepatřím k těm nejchudší ani k těm nejsilnějším, lovec ani vytahovač těžko budu! Vidím to na kuchaře a rád připravím pořádnou gurmánskou odměnu pro ty našich lovců (zážitků), to je totiž moje řemeslo.
